Benedikt (Cnicus benedictus)

Benedikt je původem ze Středomoří. Z regionu kolem Středozemního moře se rozšířil přes Portugalsko a severní Francie až do oblastí střední Asie, dnešního východního Íránu, Sýrie, Kavkazu prakticky přes celou Malou a Přední Asii. Je však znám také v jiných částech světa, předně v regionu Severní Ameriky, kde je lidmi brána jako škodlivá, nezdravá, plevelná travina. V mnoha částech světa je však cíleně pěstován a v některých oblastech dokonce zplaněl (střední Evropa, Amerika, jižní Afrika).

Benedikt lékařský je tradiční rostlina, jejíž užívání je známé již z antiky. Benedikt je klasickou bylinou užívanou v souvislosti sezažívacím zdravím. Hořčiny, které obsahuje, mu dávají typickou nahořklou chuť a jsou také odpovědné za podporu tvorby žluče a zažívacích šťáv. Doporučuje se při žaludeční slabosti, nechutenství, nadýmání, zánětech sliznic trávicího traktu nebo po pooperačních stavech. Je běžnou součástí lidové terapie při nemocech žlučníku, jater, dně a revmatismu. Působí močopudně a zvyšuje vylučování kyseliny močové - využití při revmatismu a dně. Jako cytostatikum se k vnějšímu užívání benedikt ukázal jako vhodný při léčbě revmatismu či dně, zevně je výborný k podpoře hojení ran, kožních zánětů, bércových vředů, ekzematických projevů a bývá s úspěchem užíván při léčbě lupénky. Benedikt působí jako středně silné dezinficiens. Obsahové látky mají potenciál působit antiviroticky (dokonce se objevují i známky, že benedikt působí  likvidačně na zrádný virus HIV) a doporučuje se při léčbě pásových oparů.

Benedikt se vyskytuje i jako tradiční součást bylinných likérů či proslulých švédských kapek. Užívání se doporučuje také pro pozitivní účinky na oblast respiračního systému. K podpoře dýchací soustavy lze užít výluh či inhalovat horké páry.