Bukvice (Betonica officinalis)

Bukvice lékařská - Betonica officinalis také zvaná jako čistec lékařský je rozšířenou bylinou téměř po celé ČR. Její naleziště jsou nejčastěji tam, kde má dostatek slunečního svitu. Bukvici lékařskou můžeme nalézt u křovisek, na loukách, v lese i tam, kde jiné bylinky by nebyly. Bukvice není na půdu nijak náročná, spokojí se i s chudší. Užitnou částí je celá bylina.  Největší historickou slávu zažila bukvice v Itálii. Vypráví se, že její sláva sahá až do dob římského císaře Augusta, který s ní zahnal 47 neduh.

Bukvice lékařská je známá jako antioxidant. Jak je známo, antioxidanty jsou látky, které obsahují určité molekuly, které jsou schopny omezovat, či zastavovat aktivitu kyslíkových radikálů. Dle mnohých odborníků lze bukvici užívat pravidelně při chorobách trávicího traktu s rizikem překrvené sliznice (převážně u krvavých průjmů), při dyspepsii, překyselení žaludku, zánětech urogenitálního traktu nebo proti alergiím.

Obsahové látky bukvice redukují vysoký krevní tlak a zdá se, že pomáhají při nervové vyčerpanosti, neurózách, rozrušení, nespavosti, depresi či epilepsii. Lidoví léčitelé doporučují při nespavosti polštář z nasušeného cca půl kilogramu bukvice lékařské, který se většinou po 4 až 5 měsících vyměňuje. V anglosaském léčitelství se bukvice doporučuje při špatném usínání a špatných snech. V zahraničí je bukvice lékařská předepisována lidovými léčiteli při úzkosti, žlučových kamenech, pálení žáhy, vysokém tlaku, migrénách, neuralgiích a preventivně proti pocení. Zevně jako krém se podává při řezných ranách a bolácích.

Někteří autoři zmiňují efekt účinných látek bukvice lékařské proti růstu specifických nádorů v gastrointestinálním traktu a při zánětech střevního ústrojí. V rakouském lidovém léčitelství se bukvice používá vnitřně i k vnějšímu užití při potížích respiračního, gastrointestinálního, nervového, gynekologického ústrojí a kožní bariéry.